Tak jsem se opravdu nakrknula. Po měsíci jsem se konečně probojovala na čekací listinu těch šťastlivců, kterým člověk, co se shodou podivuhodných náhod umí ohánět skalpelem, vyřízne kožní znaménka. Čekám v obří čekárně, v rukou papíry od mé kožní, kde mám doporučení k vyříznutí. Vyleze sestra, odebere mi kartičku a čekám. Čekám. Klasicky čekám. O půl druhé konečně má chvíle - vcházím dovnitř. Mezitím vyšlo ven asi šest lidí, kteří nevím, jak se tam vzali, protože žádný z nich za dobu mého čekání nešel dovnitř. Těsně než se za mnou zavřou dveře, slyším sestru, jak ostatním pacientům sděluje, že slečna je poslední objednaná a na ostatní už se tudíž dnes nedostane řada. Jedna z pacientek vstavá a prosí sestru, že je domluvená s paní doktorkou, že má akutní problém s nějakou vyrážkou a jestli by tedy.... "Objednám vás za měsíc." To jsem nečekala. "Ale já nemůžu tak dlouho čekat." "Tak přijďte v pondělí, ale před sedmou!" (dnes je pátek) Konec diskuzí. Co bychom více řešili, že. No už teď se necítím ve své kůži, ale zase si říkám, že třeba paní doktorka bude fajn. Omyl! Jak se za malou chvíli dovídám od jakési dívčiny (pravděpodobně praktikantky), paní doktorka totiž odešla (byla očividně mezi těmi šesti) a tato dívčina mi znaménka vyříznout nemůže. Cha cha cha, to by to teprve zkoušela a to nemůže riskovat. Pozvolna otevírám pusu (objednávala jsem se před měsícem s tím, že je to na řezání znamínek!). Praktikantka se dívá na papír a říká: "No vy to sice máte tady od kožní doporučení, ale paní doktorka by to hodnotila jako kosmetickou úpravu, takže...to bude za 1 000 Kč." Ještě stále mám otevřenou pusu. "Tak já se omlouvám, ale no tak sestra vás přeobjedná." Hmh. "A ta znaménka jsou dvě podle toho papíru. A kde jsou?" Ukazuji krk (tedy můj pohyb otočení hlavy) a pak rozepínám košili (můj pohyb rozepínaní knoflíků). Lékařka kouká a na druhé znamínko sáhne. Toť vše, odcházím k sestře. Můj pobyt v ordinaci asi 2 minuty 45 vteřin. Sestra mě opravdu přeobjednala - na 10.3. 2008 (asi si mohu oddychnout, že ne 2009) - tj. za měsíc. To znamená, že za jejich blbost zaplatím dalším měsícem čekání. Chci se sbalit a jít a slyším: "Já vám to datum napíšu a dáte mi třicet korun..." V němém úžasu vytahuji peněženku. Sestra obratně ve stylu podomního prodejce bere stokorunu a vrací mi zpět sedmdesát.
Opoušítm ordinaci, nějak nevím, co to vlastně jako mělo být!
Teď mě napadá, jestli měly na těch třicet korun vůbec nárok, zkusím zapátrat na stránkách Ministerstva zdravotnictví ČR. Ano už to mám. Podle metodické příručky pro regulační poplatky se nemá platit při splnění následující podmínky:
1. případy, kdy lékař, psycholog nebo logoped neprovádí klinické vyšetření, ale jiné výkony podle Seznamu výkonů, například:
a) výkony, u kterých je v Seznamu výkonů v položce kategorie výkonu označení „Q – nelze vykázat s klinickým vyšetřením“,
b) minimální kontakt lékaře s pacientem (výkon číslo 09511)** například při předepisování léčivých přípravků nebo potravin pro zvláštní lékařské účely na recept,
c) telefonickou konzultaci ošetřujícího lékaře s pacientem (výkon číslo 09513)**,
d) rozhovor lékaře s rodinou (výkon číslo 09525)**,
A tak to bylo. Je mi z toho celkem zle, kam se zdravotní služba dopracovala. Je nám to fuk, klidně někde padni, hlavně, že zaplatíš. Téhle ordinaci v centru Brna se vyhnu obloukem. Jak si někdo takový vůbec může říkat doktor nebo zdravotní sestra? Nelamentuji tady nad svými třiceti korunami (i když na ně neměly žádné právo), spíš nad tím, že se ze služby člověku se stal obchod. A to je dost k pláči. A co s tím? Já zkusím najít nějakou jinou ordinaci, kde pracuje slušný člověk. A taky by vůbec nebylo od věci přidat se k řadě stížností ohledně nespravedlivě vybíraných poplatků. Nic víc asi už udělat nemohu... Nebo ano?
Žádné komentáře:
Okomentovat