Sbohem...to poslední

Bylo to smutné kráčet v davu několika stovek lidí za černým autem a za rakví...
Bylo zvláštní vzpomínat na všechny ty veselé zážitky...
Bylo zvláštní podat ruku Tomovi, který tam statečně zůstal stát až do konce...
Bylo krásné slyšet slova o naději a o tom, že žije dál...
Bylo rozpačité poslouchat dialogy smutečního průvodu, které svištěly okolo...
Bylo bolestné uchopit promrzlou rukou lopatku a hodit hlínu za kamarádem...
Bylo konějšivé popovídat si s paní, která vůbec nebyla cizí...
To všechno bylo a už není. A byla mlha a mrzlo a stmívalo se. A člověk chtěl najednou tolik žít!