Návštěvy u novopečených rodičů na mě vždy dýchly zvláštní atmosférou, která mě kompletně pohltila a která zapříčinila, že jsem s bezduchým výrazem hleděla na čerstvé miminko a sledovala, co udělá (ne že by toho z objektivního hlediska dělalo moc:), vlastně jenom spinkalo, pak otevřelo očka a pak zase spinkalo.)Miloš tu atmosféru nazval tak, že na nás dýchne mateřství. A měl vlastně pravdu, i když já bych to nazvala víc jako existenciálně vyhrocené rozpoložení kmitající mezi největším nadšením, únavou, nejistotou, pravidelností, radostí,... Co se rodičů týká, tak z nich ale sálá jen to nadšení. Existenciální kmitání jsem si přinesla a bohudíky zase i odnesla.
A tak mě každá návštěva obohatila směsici poučení, energií a hlubokomyslnými úvahami. Při té první jsem se dozvěděla, že kráva má šest vrstev placenty (vzhledem k narození lidského mláděte zcela nepodstatná informace, ale doposud tím navazuji konverzaci s nově příchozími), při druhé čumendě jsme Terezku znejistěli otázkou, zda jí rozřízli i dělohu (ale vzhledem k tomu, že je Kubík na světě, musel dělohou jednoznačně projít... prosím objasněte mi to někdo:))) a třetí návštěva mě přesvědčila o tom, jak výrazně se po narození človíčka změní život rodičů. Ale oni vlivem neobjasnitelného kouzla propadnou tomu novému životu tak, jako by to ani nikdy nebylo jinak. S úsměvem si říkají mamko a taťko, v koupelně živě diskutují o konzistenci obsahu plenky, v hrnci vaří brokolici,...
Ať se vám daří stále udržovat takovou vlídnou atmosféru, Crhovčíci:))))
