Snížek

Kdo byl v úterý v Brně, ten si to pěkně užil:) Sníh, vánice, hrozivé ticho, kolony aut, výpadky proudu,trolejbusy klouzající z kopce dolů... atmosféra jako dělaná na zápletku detektivky. Ale když usilujete o to dojet od MZK k Nemocnici Bohunice a cestou to vzít přes Holandskou, tak žádná paráda.
Nepatrné sněžení, které posypalo chodník, když jsem vyšla z MZK, mi přišlo velmi pohádkové. Když mě ale následná změna směru větru donutila zvednout límec kabátu, což jsem za celou zimu neudělala, tušila jsem problém. A taky se dostavil. Šalina se dohoupala na Českou a tradičně zabočila dolů k nádraží, když tu se zastavila a pan řidič téměř slabikoval: NE-JE-DE-ME, stojí to, nevím, kdy PO-JE-DE-ME. A-ha, řeklo by prasátko. A tak jsem vystoupila a kráčela se stovkami dalších až k nádraží. Koleje až po nádraží zaplňovaly stojící šaliny. Auta na nás troubily, ale bylo nám to jedno.
Takové ticho jsem na nádraží ještě nezažila. Bylo ale zlověstné, tak jsem vsadila na svoji poslední naději. Autobus číslo 61, který vyráží od železničního mostu. Ve vánici jsem utíkala po kolejích a čekala, kdy mě srazí nějaká supertichá šalina. K mostu jsem došla mokrá jako houba a čekala. Kolona aut, která způsobila na křižovatce Nových sadů zajímavou situaci - asi šest aut uprostřed, které nikam nejely - zdržela můj autobus od 10 minut. Řidič se ani nesnažil sjet ke kraji - zůstal stát uprostřed aut a otevřel dveře. Další zastávku, ke které jsme se tempem slimáka doplazili za báječných 15 minut (jedná se asi o úsek v délce 250 m), přejel úplně. K Holandské jsme se dostali krátce po páté.
Naložili jsme dalšího nezbytného člena, kterému mimochodem nasněžilo do gongu, a to už jsme se začali potkávat s dalšími účastníky společné akce. Spojilo nás bezpečí uvnitř autobusu. Neviděli jsme ven. Ani jsme se o to nepokoušeli. Orientace nulová a časový odhad taky. Řidič kromě toho uhnul z předem určené trasy a vezl nás nějakým lesem. Měla jsem pocit, že se vracíme "ke kořenům". U Nemocnice Bohunice jsme vystoupili po půl šesté v úplném horském klimatu. Pocit mokré houby se stal mnohem intezivnějším a vůbec celé toto putování.
Nedopadli jsme nejhůř, ale žádná výhra to taky nebyla. A tak to je. Jednou za rok v Brně napadne sníh a auta zablokují celé město. Neměly by se sem vůbec pouštět. Slastná to představa:)