2009-02-23

Postřik

Pondělí je den náchylný ke změně zabarvení celého týdne.
Scéna 1: končí zajímavá přednáška z etiky, navazuji hovor s doktorem Valachem na téma, co mě zajímá. Máme společnou cestu, vycházíme z jedné budovy a přecházíme do druhé. Člověka zaplňuje příjemný pocit, stoupá...
Scéna 2: kolem projíždí kamion, poměrně rychle najíždí do kaluže a kýblík vody mě zalévá od hlavy až k patě. Kabát je hnědý, doktor Valach radí, jak to nejlépe setřít. Stojíme. Člověk se škrábe ze špinavé louže nejhlubšího dna. Prohodíme pár vět o plánování atentátu na tuto silnici.
A tak to je. Nahoru, dolů, nahoru, dolů, nahoru, dolů.
Pár vteřin plujete na vlně naplnění a za rohem je překonána síla gravitace a louže, která ležela na zemi, je na vás.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Nu :o) (Bdělá pozornost vůči prostoru i ve chvílích těch nejhodnotnějších konceptuálních aktivit ;oD)
Pepča

Anonymní řekl(a)...

Blani, měli bychom bojovat za zlepšení situace při přecházení z jedné fakulty na druhou...je to o nervy:(..j.