Linda je zkrátka expert. O tom není pochyb. V pondělí mě po dlouhé prázdninové pauze zase rozesmála a svým specifickým smíchem, kterým doplňovala můj hlučný záchvat, zadělala na to, že bychom se na jedné sympatické katedře neměly nějaký čas vyskytovat. Zpravidla to bývá tak, že jakmile se člověk začne zarytě soustředit na nějakou činnost (na mysli mám třeba čištění zubů, psaní paní, oslovování, volání, balení, leštění lešení, ladění a kdoví co ještě), míra soustředění zcela vytlačí i tak povážlivě nízkou míru schopností a výsledkem, který na sebe nedá dlouho čekat, je guča. (pozn. autorky: guču definuje Slovník a kulturník Marsko- Český pro školu a veřejnost vydaný roku 2006 jako beztvarou hromadu něčeho)
A taková guča tu byla v pondělí. Zdá se, že Linda se pro pátý semestr rozhodla pekelně soustředit na dodržování akademických titulů v mluvené podobě. Přeji jí tímto, aby ji toto rozhodnutí co nejdéle vydrželo, dařilo se jí v osobním i akademickém styku a přinášelo jí vstřícné přijetí u každých dveří.
Ale k věci. Rozhodly jsme se obrátit se na vedoucího katedry, aby nám poradil s jedním drobným problémem. Zastihly jsme ho ale mezi dveřmi poměrně rozčileného při diskuzi se studentem. Povážlivě jsme tady přibrzdily chvatný krok a očekávaly, zda-li zabouchne nebo ne.... a nezabouchl. Vše se zdárně vyřídilo a do hovoru nám ještě přišla doktorka Vonková, která přislíbila účast, a plynule se vydala do místa, které bylo naším dalším cílem. Kabinet doktora Nolče. Sledujeme ji. Chápe se kliky, prohodí dvě slova do pootevřených dveří a znovu je zavírá a vrací se přímo vstříc nám. A teď přichází Lindina chvíle. Mírně se zhoupne v bocích, našlápne pravou, lehce vymrští pravou ruku a zvolá: "Je tam Nolč?" Víte takovým tím drsňáckým hláskem jako "Hele vole, kde mám káru." Počítám asi tak dvě vteřiny, kdy široce otevírám očka, Linda vyhazuje levou, očka přivírá a přidává: "... doktor Nolč?" NEBYL!
Ale proč končit tak hezky započaté dopoledne. Vydaly jsme se dál, znovu narazily na vedoucího katedry a položily mu doplňující otázku, na kterou jsme před chvílí zapomněly. Týkala se jednoho předmětu, jednoho docenta... a protože se mi chtělo ještě stále smát, přenechala jsem zpřesnění na Lindě. "Víte, je to předmět do...doktora...do...centa Jemelky..." Sleduji Lindiny myšlenkové pochody a už se zase směji. Je čas opustit toto místo.
Linda ve svém úsilí neustala, aby v něm již toho samého odpoledne rezignovala na podivuhodné sdělení, kterým vysvětlovala, že doktor Králík už má klíč, a tedy nepotřebuje další: "On má klíč... Doktor má klíč."
"A sestřička přijde za chvíli," jak dodala Markétka:))))))
A taková guča tu byla v pondělí. Zdá se, že Linda se pro pátý semestr rozhodla pekelně soustředit na dodržování akademických titulů v mluvené podobě. Přeji jí tímto, aby ji toto rozhodnutí co nejdéle vydrželo, dařilo se jí v osobním i akademickém styku a přinášelo jí vstřícné přijetí u každých dveří.
Ale k věci. Rozhodly jsme se obrátit se na vedoucího katedry, aby nám poradil s jedním drobným problémem. Zastihly jsme ho ale mezi dveřmi poměrně rozčileného při diskuzi se studentem. Povážlivě jsme tady přibrzdily chvatný krok a očekávaly, zda-li zabouchne nebo ne.... a nezabouchl. Vše se zdárně vyřídilo a do hovoru nám ještě přišla doktorka Vonková, která přislíbila účast, a plynule se vydala do místa, které bylo naším dalším cílem. Kabinet doktora Nolče. Sledujeme ji. Chápe se kliky, prohodí dvě slova do pootevřených dveří a znovu je zavírá a vrací se přímo vstříc nám. A teď přichází Lindina chvíle. Mírně se zhoupne v bocích, našlápne pravou, lehce vymrští pravou ruku a zvolá: "Je tam Nolč?" Víte takovým tím drsňáckým hláskem jako "Hele vole, kde mám káru." Počítám asi tak dvě vteřiny, kdy široce otevírám očka, Linda vyhazuje levou, očka přivírá a přidává: "... doktor Nolč?" NEBYL!
Ale proč končit tak hezky započaté dopoledne. Vydaly jsme se dál, znovu narazily na vedoucího katedry a položily mu doplňující otázku, na kterou jsme před chvílí zapomněly. Týkala se jednoho předmětu, jednoho docenta... a protože se mi chtělo ještě stále smát, přenechala jsem zpřesnění na Lindě. "Víte, je to předmět do...doktora...do...centa Jemelky..." Sleduji Lindiny myšlenkové pochody a už se zase směji. Je čas opustit toto místo.
Linda ve svém úsilí neustala, aby v něm již toho samého odpoledne rezignovala na podivuhodné sdělení, kterým vysvětlovala, že doktor Králík už má klíč, a tedy nepotřebuje další: "On má klíč... Doktor má klíč."
"A sestřička přijde za chvíli," jak dodala Markétka:))))))
6 komentářů:
Jsem rudá až na patě... stydiiim...
:-D
Jj, dobré to bylo...znám to sice jen z vyprávění,ale nasmála jsme se i tak:))
jana
Musíte uznat, že věta "Králík má klíč" by zněla dosti divně... a "doktor Králík má klíč" taky... prostě když se někdo blbě jmenuje, tak co nadělám.
A ty předchozí trapasy... no... aspoň jsem prodloužila Blance život :o)
ghjghjgh
eli
Také jsem se nasmála. Nakonec je to jedno, jestli ten Králík klíč má nebo nemá... S tím, že se blbě jmenuje asi také nic nenaděláme - jsou i horší jména. Důležité je, že je vzdělaný a jeho přednášky ujdou:) Tak se přátelé mějte hezky a na Králíka už nemyslete.
Eli
Milá Eli, jsem optimista a lidumil, a ani tak se neodvažuju tvrdit, že Králičí přednášky ujdou. Naopak se mi ekonomie jeví jako běs roku...
To jen na okraj.
Blani, mohla bys zas něco napsat! ;o) (a klidně o někom jiném než o mně)
Okomentovat